Před dvěma a půl měsícem vydali fantastické album „Out of Control“. Napěchované po strop tím nejlepším spojením hrubozrnného grindcore poháněným fastcorovým vichrem. A jakmile ho měli v ruce na vinylu, objeli s ním západní pobřeží USA. Na spanilé jízdě Amerikou je doprovázelo neúnavně koncertující duo SHITBRAINS, které před rokem ovládlo festival Obscene Extreme. Pojďme tedy rozebrat, jak vypadá současná west coast scéna a kde všude se pořádají koncerty. A zdaleka nejen to! Dotkneme se drog a bezdomovectví v LA i dost unikátního příběhu, který pojí splitko CONTROLLED EXISTENCE a SHITBRAINS vydané před dvěma roky. Do rozhovoru se zapojil Radek (kytara), Zakis (basa) a Attila (zpěv).

Před pár týdny jste se vrátili z turné po Americe. Co vás tam nejvíce překvapilo pozitivně a co negativně?

Radek: Ahoj, díky moc za prostor na Metalopolisu. Příjemně mě překvapilo, že na grindcorových koncertech převažuje mladý publikum. Fakt, lidi do 20 let věku tvořili většinu návštěvníků. A lidí chodí na koncerty fakt hodně. K mýmu překvapení jsme z merche jako první vyprodali velikost S, haha. Negativní překvapení asi nemám. Možná mě překvapilo, jak velkej je třeba v LA problém bezdomovectví a drog.

Zakis: Zdarec! Kromě toho, co zmínil Radek, tak příjemně překvapilo, že lidi, co byli s kapelou v Evropě, se učí pohostinnosti. Je hezký, když v Americe dostaneš teplý a dobrý jídlo. Kór když v minulosti hodně lidí říkalo, jak jsou tam bandy odkázaný na sebe a nikdo se o tebe nepostará. Negativně asi některý organizační věci, ale je to jinej svět a člověk na to radši nenahlíží evropskou optikou.

Je možné tu situaci ohledně drog a bezdomovectví nějak rozvinout? Co přesně jste viděli?

Radek: Je to všudypřítomný a natolik rozšířený, že bezdomovcům nikdo ani nevěnuje pozornost. Drogy jedou taky hrozně. V Los Angeles to bylo nejvíc vidět, hráli jsme hned vedle Skid Row a centra na výměnu jehel. Ale podobný výjevy jsem viděl i ve Vancouveru. Drogy do krku nebo slabin přímo na ulici apod.

Zakis: Důležitý je si uvědomit, že tam neexistuje takovej sociální systém, na jakej jsme zvyklí z Evropy. Ti lidi nikomu neplatí, takže se o ně nikdo ani pomalu nestará. Dost často to vypadá, že ani neexistujou. U nás fungujou neziskovky a další instituce, který pomáhají lidem s problémem drog/bezdomovectví. Když k nim člověk nepřijde sám, můžou se tam dostat skrz úřady, práci, školu, soud, apod. Tam máš fakt pocit, že když ti lidi umřou uprostřed ulice, tak je jen odvezou a nikoho to moc nevzrušuje. Ne všechno vypadá jak na Kensington Street ve Philly, ale na lidi na fentanylu je fakt silná podívaná, jestli se to vůbec dá ještě nazvat “lidmi”. Smutné.

V USA jste zažili Atentát na Trumpa i situaci, kdy se Joe Biden vzdal kandidatury. Bylo to nějaké velké téma? Ať už s SHITBRAINS nebo s lidmi co chodili na koncerty?

Zakis: Zrovna jsme obědvali kousek od Golden Bridge v SF, když jel ve zprávách ten atentát. Byli jsme v asijský reštyce a snad jediní Američani tam byli Emi a Anthony, tak ti chvilku zírali a to bylo v podstatě celý. Možná to dost řešili místní mezi sebou, ale neregistroval jsem, že by to bylo v průběhu nějaký velký téma.

Liší se nějak publikum v Evropě a Americe?

Radek: Jak jsem psal, na západním pobřeží na nás chodilo fakt hodně mladejch lidí, co se nebojej moshovat a pak i nakoupit merch. To mi nepřijde v Evropě úplně běžný.

Zakis: Ty děcka jsou tam hodně divoký! Mám rád akce, kde není žádný pódium a lidi jsou těsně u kapely. Tam jsem si tohle docela užíval.

Radku, ty můžeš porovnávat “west coast” a “east coast”, protože druhou stranu Ameriky jsi projel na turné před rokem. Je v tom nějaký rozdíl? Ať už v čemkoliv. Ve scéně? V míře podpory? V tom, jací lidé chodí na koncerty…

Radek: Na západním pobřeží chodilo daleko víc mladších ročníků, často teenagerů. Řek bych, že na všech amerických koncertech mládež převažovala. Taky tam ohromně frčí goregrind a z nějakýho důvodu mince core, to jsem na východním pobřeží o rok dřív tolik nevnímal. Jinak mi ta podpora přišla dost podobná – lidi si fakt ten koncert užijou, pak za tebou přijdou, poděkujou, žes dojel do jejich města… a pak ti vykoupí merch.

Lišila se nějak města nebo státy, kterými jste projížděli? Kde se vám líbilo nejvíc a proč?

Radek: Dost se to lišilo. V Los Angeles žije samozřejmě hodně chicanos. Místní říkají, že “LA is brown”. Kanada byla pro změnu jak u nás, tam lidi chlastaj pivo a bavěj se o hokeji. Mělo to takovej evropskej ráz víc než kterýkoliv jiný místa. Nejsilnější vzpomínky mám na koncerty v Los Angeles, San Luis Obispo, Portlandu.

V Amerických klubech na východním pobřeží a ve středu mě překvapily časté kasičky na příspěvky pro trans osoby. Je tohle téma živé i na západě?

Radek: Nic takovýho si na západním pobřeží nevybavuju popravdě. Zato si vybavím letáky a balíčky, na kterých bylo napsáno “test for fentanyl in your drug”.

Koncerty jste absolvovali s kapelou SHITBRAINS. Ti jakmile dohráli poměrně dost šťavnaté turné v Evropě, hned navázali v Americe. Zkuste nám o SHITBRAINS něco říci, jak jste se seznámili, co je to vlastně za lidi a jaké bylo s nimi trávit čas?

Attila: Začiatok nášho príbehu so SHITBRAINS je dosť smutný. Začal smrťou spoločného priateľa Miguela z Los Angeles, ktorý vtedy žil v Prahe. Veľa hovoril o Los Angeles, o tamojšej grindcoreovej scéne, o šialene dobrých ľuďoch, najmä o Emi a Anthonym a ich kapele SHITBRAINS. Po jeho smrti Anthony zo SHITBRAINS oslovil nás... Chceli sme spoločne mu vytvoriť spomienku... nejako, niečo... čo zostane. Split release so SHITBRAINS znel ako pekný nápad, tak sme sa ich spýtali, čo si o tom myslia. Bol to náš prvý kontakt s nimi, nikdy predtým sme spolu nehovorili, ale tento smutný životný moment nás spojil. Myšlienku split releasu venovaného jeho pamiatke podporili aj Emi a Anthony. Došlo k dohodám, všetci začali pracovať na vlastnej strane vinylu a náš split 7“ bol na svete. Na oslavu vydania sme chceli urobiť spoločné turné, tak sme začali rozmýšľať a nakoniec sme ich pozvali do Európy na letné turné v roku 2023. Bolo to ich prvé turné tu v Európe, skvelé, navštívili sme spolu Nemecko, Francúzsko, Švajčiarsko, Česko a Slovensko a stihli sme si zahrať aj na OEF. Ale čo je najdôležitejšie, konečne sme sa stretli osobne. A Emi a Anthony sú obaja naozaj skvelí, bezstarostní, milí a pripravení na párty. Skvele sa k nám hodia! To turné sme si všetci veľmi užili, žiadne problémy, len spokojnosť. Už na konci turné sme sa zhodli, že si to musíme zopakovať, a hneď nás pozvali na turné po západnom pobreží USA na rok 2024. Samozrejme, že sme prijali, kto by neprijal? 

V souvislosti se splitkem by mě zajímala ještě jedna věc. Vyšlo na memphiském labelu Wisegrind records. Kde se zkřížily vaše cesty s jeho majitelem Joshem Deneringem?

Radek: To by mě popravdě taky zajímalo, kde došlo ke spojení, haha.

Zakis: S Joshem se spojil Otto z PSYCHOCONTROL. My se osobně poprvé potkali asi 2 roky zpět na OEF, když už bylo splitko venku.

Jak jsi vzpomenul, SHITBRAINS tu byli na turné i minulý rok - jak je možné, že tak často mohou koncertovat? V Americe většinou není standardem 6 týdnů dovolené. Viděl jsem několik jejich koncertů a vždy jsem byl vlastně překvapen, jak srdečně vypadaly jejich děkovačky lidem, kteří přišli koncert podpořit. A bylo vlastně jedno jestli hráli pro zaplněný Trutnov na Obscene Extreme nebo na Chodbě ve Starém Plzenci. Emi vždy působila až dojatě. Byli pro ně ty Evropské koncerty opravdu něčím tak výrazně jiným, nebo tak působili na koncertech i na domácí scéně?

Radek: Jak jsem je poznal, řekl bych, že SHITBRAINS jsou vážně srdcaři, nohama pevně na zemi, totálně skromný a oddaný svý hudbě, aniž by za to očekávali nějaký uznání nebo snad slávu. Myslím, že je ta odezva v Evropě jednoduše překvapila. Navíc maj vůči evropský scéně respekt, protože si ji berou jako inspiraci. Třeba LYCANTHROPY přímo obdivujou. Pokud jde o práci, Emi vyučuje na univerzitě hudbu, myslím historii klasický hudby a teorii, pokud si pamatuju správně. Od května v podstatě do října má volno. Anthony pracuje u UPS a má podle mě job snů, dobře placenej a může si ho organizovat podle sebe. Pokud si pamatuju správně, když byli v Evropě v roce 2023, pobočka v Los Angeles zrovna stávkovala, takže měl X týdnů prázdniny, ale plat mu normálně šel.

Zakis: Jasně, nemají tolik dovolené. Ale zatímco tady máme zpravidla (jestli vůbec) 3 sick days za rok, Anthony má snad 2 týdny sick days na rok. A když je nevybere, tak se kumulujou. Letošní tour po Evropě odjel za kumulovaný sick days, ani jeden den dovolený na to nebral. Jedním si můžeš být jistej, děkovačky byly opravdu srdečný a Emi byla hodně dojatá. Jsou oba hodně srdeční a vděční lidi. V US asi Emi nepláče, jak po jejich setu na OEF, ale ty děkovačky jsou v podstatě na stejný úrovni. Je to až k údivu, že v některých kapelách se pomalu musí zpěvákům připomínat, že by bylo fajn a slušnost aspoň poděkovat za pozvání…

Hráli jste poměrně dost akcí, na kterých bylo mnoho lokálních kapel. Které vás nejvíce zaujaly a proč?

Radek: Mě asi nejvíc dostali VULVA ESSERS, heavy grind z Los Angeles, kde hrajou lidi z Excruciating Terror a ex-Sulfuric Cautery. To mě fakt smetlo. Stejně dokonalí byli i HARM, špinavej cholo grindcore z Los Angeles. Vydali nedávno desku na 625, na internet nedali jedinej song, a desku stejně vyprodali za tři dny. Pak mě bavil CAVE STATE (powerviolence, kde hrajou lidi z HARM), CHAFFA (cholo grind z Los Angeles), VIOLENCIA (punk z Tijuany), BUMMER (grind ze Seattlu), BODY ROT (grind z Victorie). Z klasiků mě samozřejmě bavili LACK OF INTEREST, protože jsem nevěřil, že je někdy uvidím naživo.

Zakis: Ještě bych doplnil grindcore WRETCHED SELF z Reno, SORES FOR DAYS, mladý duo z Kalifornie, slušnej crust/grind a určitě TENSION, parádní grind s Anthonym ze SB za bicíma! A taky zmíněný SULFURIC CAUTERY, Isaac za bicíma je naprostej magor!

Můžete trochu víc popsat, jak vypadala místa, kde jste hráli? Viděl jsem fotky z nějakých sklepů i kluby s velkým nápisem “no stagediving”...

Radek: Většinou kluby a bary, jednou basement show, hala v Oaklandu, ve Vancouveru jsme hráli na dvoře Alf House, nejstaršího punkovýho baráku ve městě (ne squatu, protože tam platěj nájem) . Jinak “no stagediving” je samozřejmě v legendárním 924 Gilman street v Berkeley. Tam jsme bohužel nehráli, ale to místo aspoň zažili. To bylo pro mě hodně wow, že jsem to moh vidět.

Basement show? Tedy vyloženě u někoho doma? Jak to probíhalo a kdo to organizoval?

Radek: To bylo v Portlandu, někde na předměstí. Hráli jsme ve sklepě baráku, kde žijou společně všichni členové FAMILY VACATION (můžete si je pamatovat z Obscene Extreme 2022). Svýmu basement “klubu” říkali Shitworld. Kolem baráku bylo hodně lidí, backyard byl plnej, dole ve sklepě taky bylo narváno. A hrálo se snad do půlnoci na plný koule. Týpek z FAMILY VACATION mi říkal, že sousedi jsou tolerantní a čtyřikrát pětkrát do roka snesou. Už tam dělaj koncerty pár let.

Z fotek a videí z turné po Americe se může zdát, že se trochu rozšířila sestava kapely. Jde o setrvalý stav?

Radek: Ne, Luba hostovala vždy jen ve třech písničkách.

Kapely jedoucí do USA často řeší otázku jak to udělat s dopravou, nástroji, případně merchem. Jak jste se s tím popasovali Vy?

Radek: Část merche jsme poslali do USA předem, část merche jsme si nechali vyrobit přímo na místě. A nástroje jsme měli od SHITBRAINS, který maj doma snad 15 kytar.

Attilo, věrně sleduji jednu z Tvých dalších kapel, RATO TRISTE. Poslední deska je dva roky stará, chystáte něco nového?

Attila: Vďaka za pozornosť :) Áno, máš pravdu, posledná LP vyšla pred 2 rokmi a odvtedy sme nič nevydali. Ale kapela je stále spolu, len sme v poslednej dobe neboli takí aktívni kvôli iným aktivitám okolo našich ďalších kapiel. S Rato pracujeme na nových skladbách a pripravujeme ich nahrávanie začiatkom budúceho roka. Plán je mať dve split LP. Uvidíme, ako to pôjde…

Co chystáte do budoucna? Slyšel jsem, že SHITBRAINS s Vámi chtějí hrát další a další akce. Bude to Evropa, Ásie nebo opět Amerika? Emi je vlastně původem z Japonska jestli se nemýlím…

Radek: Těžko říct, možností je tolik. Určitě jsme spolu nehráli naposledy. Mám ty dva moc rád!

To je vlastně super zakončení. Díky moc za sdílení zážitků!